Štáb seriálu přijímá pozvání do talkshow Ponorka. Má zde propagovat svou nově vzniklou epizodu. Zdánlivě běžný rozhovor mezi moderátorem a jeho hosty se však postupně rozpadá. Moderátorovy otázky začnou odhalovat pravdu o celém natáčení. Žádné skutečné dílo nebylo vytvořeno a členové štábu se čím dál víc zamotávají do chaotických a často nesmyslných odpovědí, které vyústí až v paranormální výmluvy. Ty brzy vyvedou moderátora z míry a on je nakonec nucen vystoupit ze své „naleštěné“ role.
Mezi jednotlivými live segmenty se objevují záběry behind the scenes zachycující narůstající paniku, improvizaci a mnohdy absurdní pokusy zachránit celou situaci. Mezi štábem a moderátorem díky napjatým momentům neustále stoupá vzájemný konflikt, který nakonec vyústí v záhadné ukončení celé show. Ale, co se během natáčení opravdu stalo?
v hlavních rolích
Jakub Žáček & katedra grafiky UMPRUM
tým
Adéla Preislerová GDVK, Adrian Dvorský GDVK, Anna Landgrafová GDNM,
Anna Vašičková GDNM, Filip Sajler GDNM, Anna Sherlupenkova TYPO,
Daniel Mrázik DDT, Jasmína Živcová F2, Mikuláš Mahr F2, Julie Černá ANIM
Anna Vašičková GDNM, Filip Sajler GDNM, Anna Sherlupenkova TYPO,
Daniel Mrázik DDT, Jasmína Živcová F2, Mikuláš Mahr F2, Julie Černá ANIM
poděkování
Jan Hybner, Lukáš Masák, Martin Polák, Jakub Žáček, Artic bakehouse
recenze
★★★★★
Musím blahopřát tvůrcům tohoto surreálného kusu. Co se autoři snažili v divákovi vyvolat jsem vnímal až příliš silně od začátku do konce. Pocit trapnosti mi nepříjemně přebublával od šíje až k ponožkám. Ubohost rádoby vtipného upoceného moderátora namazaného vazelínou může být překonána snad jen hereckými výkony studentíků z UMPRUMU. Abych jim úplně nekřivdil, zasmál jsem se dvakrát. Jednou na začátku a jednou na konci. Co však mohu ocenit s nejvyšší libostí je scénografie plná svěžesti a postmoderní melancholie. Přímočarkou vyřezané vlnky ve mě vyvolávají pocit léta stráveného v Chorvatsku začátkem milénia, kdy pobřeží ještě nebylo zamořené slizkými, medúzám podobnými žebernatkami.
– MgA. Matouš Valchář
Musím blahopřát tvůrcům tohoto surreálného kusu. Co se autoři snažili v divákovi vyvolat jsem vnímal až příliš silně od začátku do konce. Pocit trapnosti mi nepříjemně přebublával od šíje až k ponožkám. Ubohost rádoby vtipného upoceného moderátora namazaného vazelínou může být překonána snad jen hereckými výkony studentíků z UMPRUMU. Abych jim úplně nekřivdil, zasmál jsem se dvakrát. Jednou na začátku a jednou na konci. Co však mohu ocenit s nejvyšší libostí je scénografie plná svěžesti a postmoderní melancholie. Přímočarkou vyřezané vlnky ve mě vyvolávají pocit léta stráveného v Chorvatsku začátkem milénia, kdy pobřeží ještě nebylo zamořené slizkými, medúzám podobnými žebernatkami.
– MgA. Matouš Valchář